Zámecký park

Roku 1779 byl zámecký areál zpřístupněn veřejnosti a stal se oblíbenou rekreačním místem vídeňských i zahraničních návštěvníků. Zámecký park, který měří od východí části po západní 1,2 km a od sever po jižní asi 1 km, byl v roce 1996 zařazen spolu s Schönbrunnským zámkem do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zámek a park tvoří jeden kompaktní celek, který se skládá z několika částí.
Vše je v souladu s barokním pojetím královského paláce, v závislosti na povaze a architektuře. Koncepce barokní zahrady se dochovala z velké části z posledního desetiletí vlády Marie Terezie a dodnes určuje charakteristický vzhled zahrady Schönbrunn.
Schönbrunnský park spadá pod společnost Gardens_Vienna_Innsbruck, kterou vede ing. Brigitte Mang.
Tato společnost zodpovídá za péči o zahradu, parku a také provozuje palmový dům.

Historie Schönbrunnu a jeho předchůdců sahá až do středověku.
Celý objekt byl od počátku 14.století nazýván “Katterburg” a patřil do panství kláštera Klosterneuburg.
Byl umístěn vedle mlýna a hospodářského dvora s vinicemi.

V následujících stoletích na panství pobývalo několik prosperujících majitelů až do roku 1569, kdy připadlo Maximilianu II.

V zájmu římsko-německého císaře bylo především rozšíření zahrady o zoo.
Jednou s vášní habsburků bylo lovectví. Maxmilianova nově vytvořená zahrada nebyla pouze věnovaná lovecké zvěři a ptákům, ale bylo zde také místo pro exotické ptactvo. V knížecí zahradě samozřejmě nechyběly také pávi a krůty.

Oplocená zahrada Katterburgu byla zničena roku 1605 uherskými vojsky. Za vlády císaře Matthiase se rychle opravila a měla složit pouze pro lov. Legenda vypráví, že na jedné ze svých loveckých výprav Matthias v roce 1612 tuto zahradu objevil. Zahrada se mu velice zalíbila a později jí dal jméno “Krásná fontána” (Schönbrunn). Jeho nástupce Ferdinand II a jeho manželka Eleonora von Gonzaga, zvolili Schönbrunn jako místo pro jejich lovecké výpravy.

V roce 1686 připadl majetek po Leopoldovi jeho dědici Josefovi, který se rozhodl Schönbrunn znovu přestavět a vytvořit na tomto místě reprezentativní císařskou budovu. Architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu, který studoval architekturu v Římě, vytvořil první návrh loveckého zámečku. V roce 1696 byl zámek postaven a o čtyři roky později také již obydlen. Kvůli finančním potížím způsobeným španělskou válkou bylo dokončení stavby velice obtížné a Josef se toho již nedožil.

Po smrti Ferdinanda v roce 1637 navštěvovala tato místa sama vdova Eleonorao a o pět let později zde nechala vybudovat letohrádek, který byl nazýván palácem. První zmínka o tomto paláci je z roku 1642. Kromě stavby zámku se rozhodla Eleonora von Gonzaga se svou neteří a manželkou císaře Ferdinanda III. přestavět také zahradu, která měla sloužit k veselému dvornímu životu. Eleonora i její neteř velmi milovaly umění a tak si na přestavbě daly velmi záležet. Ve druhé polovině 17.století se zde konala četná zahradní divadelní představení. Jedním z nich je “Famose Parco di Schee Brunn”, do kterého se zapojil jako skladatel i herec císař Leopold I. V roce 1683 napadlo Vídeň turecké vojsko, což vedlo ke konci vídeňského kulturního života. Obětí se také stal letohrádek Schönbrunn a jeho přilehlý park.

Od roku 1695 na plánování zahrady pracoval Jean Trehet, student francouzského zahradního architekta André Le Notre.